NEUMÍM PSÁT PŘÍSPĚVKY, raději mluvím, ale dnes cítím velkou potřebu podělit se s vámi o své pocity.
Věřím, že máme za sebou to nejtěžší období, co by podnikatelé, kteří ze dne na den zavřeli s absolutní nejistotou toho, co bude dál.
Každá změna je pro nás velkou zkušeností. Zkušeností naší vůle a vynalézavosti. Osahání si svých možností a zasednutí znovu do školní lavice.
Nájem mi nikdo neodpustil a vím, že je vás spousta, kteří jste na tom byli stejně. Mé pocity vibrovaly mezi hlubokou beznadějí a vztekem.
Žádná z akcí se nekonala, ani pravidelná cvičení, seberozvojové semináře ani módní přehlídka.
Rozhodla jsem se, že to nevzdám a čas zavření využiji na inventuru a nafocení krásných kousků ze štendrů. Že prověřím svou vizi a zamyslím se co a jak dál.
Setkávala jsem se s odsudky v podobě prodejní ceny roušek, s některými rysy lidských povah, které zabolely. Zátěžové situace lidi prověří.
Když bylo nejhůř, napsala jsem vám email. Do pár hodin přišla velká spousta objednávek. A já cítím velkou VDĚČNOST a SMYSL v tom, co děláme. Děkuji za to, že tu jste, že máte o naše oblečení zájem. Že jste při nás stáli. Děkuji vám, milí zákazníci, děkuji vám, milí kamarádi, děkuji vám, rodinoděkuji Ti, Bože
Snažila jsem se rozdávat roušky, podporovat lokální výrobce, řemeslníky, restaurace a kavárny a pevně věřím, že návrat zpět zvládneme všichni společně. Držím vám všem palce. JSME V TOM SPOLU.
S láskou k vám všem,
Meera
Hezky a upřímně napsáno. Všechno dobré do budoucna